Poslechni si recenzi
Čtyřnásobný zlatý medailista z olympijských her, ale také “výkladní skříň” socialistického zřízení. Hrdina národa, který později upadl v nemilost, aby se po roce 1989 stal opět hrdinou. Jak z dnešního pohledu vlastně chápat jméno Emil Zátopek? Byl to hrdina nebo posluhovač režimu? Sakra. Odpověď nebude jednoduchá…. Zatracenej Zátopek.
Odpovědět na otázku jestli se jedná o padoucha či hrdinu se pokouší v knize Zatracenej Zátopek sportovní novinář Richard Kozohorský. Ten dříve působil v časopisu Stadion, kde se podílel třeba na knize Se lvíčkem na prsou (1982). Jak dopadl? Myslím, že každému je jasné, že jednoznačnou odpověď nalézt nelze. Málo kdo z nás je totiž černobílý…
To však na kvalitě knihy rozhodně neubírá. Autor se snaží předložit čtenáři fakta a je pouze na nás, jak si je následně zpracujeme. Pro některé bude Emil stále hrdinou, pro jiné padouchem. Jak to dopadlo u mě? Emil získal pozitivní body.
Knih (nejen v češtině) bylo o Zátopkovi napsáno spousta. Jmenovat můžeme např. Dnes trochu umřeme (Richard Askwith), Emil běžec 00:10 (Pavel Kosatík), Běhat (Jean Echenoz) či <Endurance: The Extraordinary Life and Times of Emil Zátopek> (Rick Broadbent). Proč tedy další kniha? V čem je jiná?
Autor knihy Richard Kozohorský, který vyrůstal v 50. letech 20. století, v knize umně kombinuje historické fakta o Emilu Zátopkovi se svými prožitky z oné doby. Přestože jeho rodina rozhodně nepatřila k obdivovatelům komunistické ideologie, snaží se psát velmi objektivně. Díky těmto “osobním vsuvkám” se čtenář lépe přenese do oné doby.
Emil Zátopek, Jan Haluza
Nezůstává však jen u historických faktů a osobních vzpomínek autora. Kozohorský se vydal vyzpovídat dosud žijící pamětníky, kteří s Emilem přišli do styku. Pokud by někdo mohl hodnotit Emilovo chování, byl by to JUDr. Jan Haluza, první a poslední Zátopkův trenér. V knize Zatracenej Zátopek nechybí jeho pohled “na věc”. Zatímco Emil vyhrával zlaté medaile, on tlel jako politický vězeň v uranových dolech (více se dočteš v knize Trénoval jsem Emila).
Autor se setkal také s manželi Liškovými, kteří patřili k celoživotním přátelům Dany a Emila (viz. Ukázka z knihy). Cestoval do Zlína, aby se potkal s paní u jejíž rodičů Emil ve Zlíně bydlel nebo do Kopřivnice. Tam se potkal v rodném domě s Emilovou neteří. A nechybělo ani setkání s lidmi, kteří s Emilem prožívali osudný srpen 1968 či následnou perzekuci v podniku hydrogeologických staveb. Jaký byl Emil v době, která ho zavrhla?
srpen 1968
A jak vnímal normalizační režim Emila? Odpověď nám autor přináší formou rozhovoru s Lubomírem Štrougalem, premiérem v letech 1970-1988. Kdo byl ten, který nakonec vytáhl Emila zpět do Prahy? Škoda, že spolupráci na knize formou rozhovoru odmítla Dana Zátopková. Z tohoto důvodu odmítl spolupráci také Emanuel Bosák, který byl předsedou olympijské výpravy Helsinky 1952. Byl to on, který navrhl Emilovi přísné potrestání? (pozn. Zátopek odmítl na olympiádu odletět z důvodu zamítavého postoje vlády k účasti S. Jungwirtha).
Možná už bylo vše řečeno a napsáno. Ti, kteří mohli vnést více světla do událostí tehdejších dní, již nežijí. Zkusme se poučit z chyb jiných a vyvarovat se těchto chyb v budoucnu. Český filozof Jan Patočka to krásně shrnul v citátu: “Historie není pohled, nýbrž zodpovědnost” A měl pravdu.
Ukázka z knihy
Anotace od nakladatele
Pro dnešní mladou generaci je Zátopek už spíš jen pojem: neprožívali s atletem jeho úspěchy i pády, je pro ně nejčastěji synonymem člověka, který něco dokázal, nejrychlejším Čechem v dějinách, ale ne každý už dnes musí pořádně vědět proč. Zátopek změnil sport, otřásl náhledem na lidskou odolnost. Geniální autodidakt, samouk se selským rozumem byl vynálezcem převratných tréninkových metod. Zátopkovy rekordy se ale málokdy spojují s dobou, ve které žil. Byla to nelítostná surová léta s více než dvěma stovkami politických rozsudků smrti, hromadnou emigrací a střílením lidí při útěku přes hranice. A do této nejkrutější doby komunistické diktatury spadá období jeho největší slávy.
