Marathon. Co je to marathon? Pouhé číslo. Číslo, které se stalo pojmem díky olympijským hrám. Proslavily ho hned ty první novodobé hry, které se konaly symbolicky v Řecku v roce 1986. Organizátorům by se líbila myšlenka velkolepého zakončení her právě během z Maratonu do Athén.
Sám Pierre de Coubertin se ale původně této myšlence bránil. Vždyť uběhnout 40km je nad běžné schopnosti i amatérských sportovců. Nakonec se nechal přesvědčit a maraton byl zařazen jako poslední disciplína (více v knize Dejiny behania). Zmíněné olympijské hry skončily obrovským úspěchem. Nadšen byl i Guth-Jarkovský, který byl jedním z prvních dvanácti členů mezinárodního olympijského výboru.
Zpět ale k maratonu. Dlouhý běh na cca 40km inspiroval mnohé běžce po celém světě. Už rok po Athénách se tak běžel první ročník Boston marathonu (1897). Z vítězů se začali postupně stávat hrdinové. A o jednom takovém nečekaném hrdinovi vypráví tento komiksový příběh s názvem Marathon od francouzského umělce Nicolase Debona. Ten v kreslené podobě zachytil průběh olympijského závodu, který odstartoval dne 5.8.1928 v 15:14 hod v Amsterodamu. Na start závodu se postavilo 69 běžců z 23. zemí (pozn. mezi nimi i Čechoslovák Alois Krof čas 2:43:18 hod. stačil na 16. místo).
Nicolas Debon
Tím nejdůležitějším však byl Alžířan Boughéra El Ouafi, dělník z automobilky Renault, běhající v barvách Francie pod kterou tato kolonie tehdy spadala. Nepřekvapí, že se jedná o vítěze tohoto závodu (v čase 2:32:57 hod.). Stal se tak prvním Afričanem, který vyhrál olympijské zlato v maratonu.
Boughéra El Ouafi
Krátké zamyšlení nad tím, jestli je lepší pro vykreslení příběhu klasická kniha nebo kreslený komiks, jsem psal již v recenzi komiksové knihy Jindřicha Janíčka s názvem B jako běžec. Zde je nutno před autorem smeknout. V malovaných obrázcích dovedl zachytit pro mnohé nudný závod a jeho mikro dramata. Nicolas je aktivní běžec. Sám na sobě tak vnímal jednotlivé běžecké bolesti (protivítr, křeče, únava), a ty převedl do kreslené formy. Navíc v “sépiovém” podání barev, které evokují starý tisk.
Emil Zátopek a Alain Mimoun
Kniha odráží pouze onen olympijský závod. Přesto na jejím konci najde čtenář biografické podání života Boughéry El Ouafiho, a to již v textové podobě. Alžířan využil své slávy a začal přijímat peníze za běžecká vystoupení. Pozbyl tak status amatéra a stihl ho podobný osud jako třeba věhlasného Fina Paavo Nurmiho. Zákaz startu na dalších závodech. Upadl v zapomnění.
V roce 1956 vyhrál maraton na olympiádě v Melbourne další Alžířan. Alain Mimoun. Konečně vystoupil ze stínu Emila Zátopka a doběhl si pro zlato. Netrvalo dlouho a historie byla oprášena. Alain vyhledal El Ouafiho, který žil toho času v chudobě (po srážce autobusem nemohl pracovat) a pozval ho na slavnostní recepci do Elysejského paláce. Díky prezidentovi získal místo strážce stadionu a sportovní deník L’Équipe vyhlásil sbírku pro důstojné staří. Happyend se však nekonal. O tři roky později je Boughéra El Ouafi zastřelen…
Ukázka z knihy
[](./ukazka-z-knihy-marathon.jpg)
Anotace od nakladatele
Amsterdam, August 1928. The crowd goes wild as the world's star athletes take off from the starting line for the crowning event of the Olympic Games: the marathon. Few so much as notice the short, slight Algerian runner—a factory worker by day—who wears the French jersey. But that was before a strong wind, cramps, and 42.195 kilometers of ruthless competition combined to produce an astonishing upset...
